Cesta do Afriky JAR
2.3.2003
Ráno se začalo balit, a nervozita na sebe nedala dlouho čekat. Naložili jsme vše potřebné, kromě našeho staršího syna, který ve středu odlétá s reprezentací na měsíc do Francie.
Do Prahy nás opět veze Lenky táta a vysazuje nás s Nicolasem na letišti. Je to zvláštní pocit loučit se s dítětem, které to vše před, podstoupilo s námi, no nic mladšího to vše čeká, a starší je nastartován pokračovat.
Odlétáme na čas do Říma, kde ještě za světla hledáme odvoz do námi předem zamluveného hotelu. Taxi jsou přehnaně předražené a nezbývá nám nic jiného než 45EUR vysolit. Nervózní Talian to nemohl najit tak s námi kroužil kolem hotelu a nic, asi až po hodině se trefil. Asi jsem ho dorazil, když jsme chtěli doklad, ale za ty prachy jsme toho zas tak moc nechtěli.
Protože to byl hotel u dálnice, nešlo nikam jít, jen kousek od nás stálo Makro, ale neměli jsme kartu takže nás dovnitř nepustili.
V hotelu byl automat na krekry a jedna ze sester nás k němu dovedla. Myslím, že z podobného přístupu, který zde měl personál tohoto hotelu by se mohl učit kde jaký hotel.
3.3.
Ráno jsme se probudili již do sluníčka a okolo 18C takže o proti našim 0C dost dobrý začátek. Odlétali jsme v 11:30, a hotelový Taxi nás za 35EUR odvezl zpět na letiště. Ještě v tentýž den ve 21:00 Večer jsme doletěli do Abu Dhabi. Zde jsme zjistili, ze nám nemá kdo vystavit denní tranzitní vízum. Přehazovali si nás z vízového na emigrační, a bylo jim hrozně divné, že když jsme z té Evropské unie, proč naše pasy potřebují vízum. Je to ale jednoduché, naší zákonodárci se starají o jiné věci a tak nám nezbylo nic jiného, než zůstat celou noc na letišti. Přišli jsme rozlobení na trensfer desk a chtěli jsme vědět co navrhují, protože ve Vídni na ambasádě nám bylo řečeno, že tranzitní vízum můžeme koupit přímo na letišti. Bylo vidět, že se snaží, dali nám stravenky na večeři i na snídani a deky . Úplně stejný osud potkal Kanaďana který cestoval do Sydney.
4.3.
Odlétali jsme v 10:15.
V letadle jsem potkal Jihoafričana který se vracel z Korea z pohřbu svého bratra. I přes to mi dal mnoho tipů na super místa.
Na letišti v Jogurgu jsme zjistili, ze nám nenaložili batohy v Abu Dhabi přestože jsme se tranfer desku ptal, zda jsou batohy v pořádku a ujistili mne že ano . Začal další kolotoč, poslali nás do hotelu a že snad zítra přijdou. Tak jsme se stali velice nepříjemní, protože nás v podstatě odbyli že neví co mají dělat - prostě tu batohy nejsou a přijďte zítra a snad se dočkáte. To nás hodně naštvalo tak jsme si nechali zavolat člověka z letecké společnosti aby začali něco podnikat. Nakonec se tedy dali věci do pohybu, dostali jsme 1000R a příslib, že batohy opravdu přijdou.
Sehnali jsme si tedy ubytováni poblíž letiště za 600 R i s odvozem z a na letiště. Byli jsme hodně naštváni, protože vše se nám posouvá.
Ubytování dobré.
5.3.
Ráno jsme se šli podívat po okolí, a došli jsme až k zadní části letiště, viděli jsme 2 A 380. Jediná zatím pozitivní věc.
Na letiště jsme dojeli již ve 14:00, abychom si stihli převzít auto, udělat malý poprask v kanceláři letecké společnosti, a být co nejdříve u báglu, pokud tedy dorazí.
Letecká společnost nám slíbila dalších 2500R pokud batohy nedorazí. Byli jsme ale smířeni, že si vše koupíme a dnes odjedeme s bágly i bez nich. Lékárna na letišti měla vše, co jsme vezli a to bylo pro klid nejdůležitější.
V 17:00 jsme již nedočkavě stáli před offisem ze ztracenými batohy, pan nás viděl asi již po třetí, a opravdu se snažil . Poslal nás do koridoru pro zaměstnance, kudy se dalo projit přimo k batohům od letadla, kde jsme měli hledat Patrika. Byl to jeden z pracovníků, se kterým jsme včera měli slovní incident. Jeden z černochů se choval velice arogantně , a s úsměvem na tváři nám řekl že žádného Patrika nám volat nebude. To si ale neuvědomil komu tořekl. Lenka říkala ze jsme mu řekl "fucking black man" ale byl jsem tak naštvaný, že jsem to ani nepostřehl. Vím jen, ze jsem mu zdůrazňoval, že to jejich problém a ať kouká něco udělat. Vrátili jsme se tedy zpět za mužem ztráty a nálezy, který nás poslal do této časti, a toho to evidentně také naštvalo a tak volal přímo Patrikovi, který si pro nás do koridoru přisel. Prošli jsme kontrolou a došli k pasům pro batohy. Lenka je viděla jako první, tak nám zase svitla naděje. To co mělo nastat včera přišlo o den později
Vzali jsme bágly a rychle do auta, téměř nove Toyoty (9800km) a vyrazili jsme v 17:45.
Chtěli jsme za světla se ještě vymotat z města, a to byl úkol Lenky, protože já díky otočenému směru řízení jsem nebyl schopen poznat, kde je levá a pravá. Z města jsme se dostali docela hladce, ale až po 20:00 tedy po tmě.
Stmívá se tady před 19:00 a hodně rychle.
Jelo se docela v pohodlně ujeli jsme cca 300km a zastavili jsme v Kroonstadu , kde jsme se ubytovali v campu v domku s kuchyňkou, koupelnou, a 3 místnosti za 360R. Čistota žádná sláva spali jsme raději i ve spacacích. Koupelna bez sprchy jen vana.
6.3
Ráno jsme vstávali okolo 8:00 a snídaně venku na terase. Trochu jsme lenošili. Tato zastávka nebyla vůbec v původním plánu, ale byl to jeden z tipů které jsme dostali v letadle
Šel jsem zeptat na recepci na soukromou rezervaci malých lvů. Jsou zde dvě. Jedna asi 15km s bílými lvy, a jedna asi 30km. Vybrali jsme si tu vzdálenější i právě na doporučení, které jsme dostali na recepci.
Přijeli jsme k malé usedlosti kde nás přivítala majitelka soukromé rezervace Baskoppie. Její pomocníci bylo několik studentu z Anglie, Holandska. Asi super práce a zkušenost. Protože jsme měli asi 40 min čas, kdy měla přijet dvojice, která měla předem zarezervovanou tour.
Dostali nás na starost dvě mladé Angličanky, které nás odvedli do výběhu s 4 týdeními lvíčaty.
Po hodině olizování a kousání malých lvíčat si pro nás přišla majitelka abychom šli na tour, protože pár lidí nepřijel. Měli jsme tedy soukromou procházku po parku za 500R.
Strávili jsme zde asi 4 hodiny a odjížděli jsme dále na jich směrem Mossel bay.
Jeli jsme stále po A1 přes Bloemfontein
Již za tmi jsme prvně použili stan v campu, jiné vhodnější ubytování jsme nenašli. Věděli jsme, že nás druhý den čeká dlouhá cesta, abychom přijeli do Mossel baye včas a dokázali jsme si zajisti potápění s bílými žraloky.
7.3.
Po 8 hodině ranní jsme vyrazili po naší známé A1. Cestu skutčně lemovala krásná krajina stolových hor. Dlouhé úseky silnice někdy i 8km dlouhé byli zakončeny zatáčkou nebo horizontem, abychom mohli opět vidět dlouhou nekonečnou rovnou silnici.
Odpoledne jsme dorazili do přístavního města Mossel bay.
Naše první cesta byla k přístavu, kde jsme doufali, že nalezneme pořádající výlety a ponory s býlími žraloky whitesharksoutafrica. Místo toho jsme našli rybárnu, a tak jsme si za vzpomínali na krásné časy v Dublinu a restaurace s „Fish and chips“ s ostem.
Agentura pořádající náš vysněný cíl byla v centru města asi 500m od přístavu. Po příchodu jsme se dohodli, promítli nám promo video, ukázali nám alternativy ubytování. Jeli jsme tedy hledat po městě nějaký hotel. Všude byla cena okolo 500R tak jsme pokoušeli štěstí dále. Narazili jsme na odstavený vlak, který fungoval jako hotel. Zde jsme se s majitelkou dohodli na jednom kupé za 350R. Nakonec nám dali kupé dvě, nevím čím jsme na ní zapůsobili, možná naší skromností, když jsme jí řekli že se v jednom kupé 3 vyspíme.
Hned jsme šli k moři, které bylo hned po vlakem. Viděli jsme velké vlny, dnes vím, že to bylo jen malé šplíchání, ale do této doby to byly vlny které jsme ještě neviděli.
Celé odpoledne až do večera jsme v podstatě strávili na pláži pozorováním lachtana, a Dominika jak se brouzdá v moři. Udělali jsme si i malou večerní procházku městem a šli spát.
8.3.
Krásné probuzení za burácení moře a já jsem se dnešním datem probudil se 40rokem na krku.
Úžasná snídaně v našem vlaku, a čekal nás další úlovek zážitku.
S majitelkou hotelu (vlaku) jsme si dohodli, že si můžeme nechat auto před hotelem do večera až se vrátíme. Parkoviště bylo hlídané kamerami, takže taková malá jistota.
Před agenturu jsme přišli s časovým předstihem. Potkali jsme zde dva kluky z Indie.
V 8:30 jsme přišli na loď, která nás měla dopravit 15 km od pobřeží a vidět velkého bílého žraloka.
Lenka ozbrojená léky na mořskou nemoc ale nějak moc nepomáhaly. Dominik plný kuráže, ale kuráž se však pomalu vytrácela s větší vzdáleností od břehu a poměrně velkými vlnami. Při nástupu na loď seděl na přídi, pak pomalu ale přešel do kajuty a seděl u kapitána. Asi po po 20 min jsme dorazili na místo a zakotvili.
Rachot řetězů a spouštění klece bylo to poslední a opravdu se začal bát, navíc si začal uvědomovat proč jsme se vlastně přijeli a dálka od břehu byla také veliká.
Klec se ukotvila na bok lodě a začala se vylévat směs krve a masa do moře. Nastalo čekání a trochu i nervozita uvidíme nějakého, nebo pojedeme zpět bez úlovku. I na to jsme museli být připraveni a i na to, že peníze již zpět neuvidíme je voucher, který umožní do roka znovu místo navštívit a akci si zdarma zopakovat.
Po 30 min ale všechny tyto myšlenky byly zažehnány příchodem prvního žraloka bílého. První parta 5 lidí se okamžitě připravila k ponoru do klece.
Jeden z členů posádky připravil láno s hákem a skusem masa a hodil jej před klec. První nájezd žraloka na sebe nenechal dlouho čekat. Otevřená čelist šla přímo po nastřežené návnadě. Hák přitahoval směrem ke kleci a tím mohla první pětice vidět žraloka v akci pěkně zblízka.
My jsme šli jako třetí na řadu. V tu chvíli byli ve vodě již tři žraloci, kteří čekali, že něco ukořistí.
Je zajímavé, že se o žralocích mluví jako o krvelačném monstru, které sežere vše. Pokud se masem nehýbalo tak žralok jen proplul a nereagoval. Začal lovit, až ve chvíli kdy jeden z členů posádky masem začal škubat.
Dominik nakonec s námi do klece nešel, přestože pravidla to nezakazovali (od 6let) bál se, ale jsem si jist, že tuto výpravu jednou v životě podstoupí znovu.
Voda nebyla studená, ale adrenalin proudil krví a my jsme s Lenkou mohli mít tu čest se potkat ve vodě s krásným tří metrovým kouskem. Ve vodě je celý zážitek umocněn tím, že jste jeho součástí prostě super a doporučujeme všem!
Na moři jsme trávili odhadem 3 hodiny. Odjížděli jsme opět plný zážitky. Dominik měl evidentně radost, protože se na lodi okolo které kroužili žraloci bílý necítil úplně ve své kůži.
Po příjezdu do přístavu, jsme opět vyběhli pár metrů do officu, kde na nás čekal oběd, a mohli jsme shlédnou natočené video, které jsme také koupili.
Myslím, že můžeme tuto agenturu vřele doporučit všem, co se chystají něco podobného podniknout.
Před hotel jsme dorazili okolo 15hod. Potkali jsme zde hodně podobně oděné turisty a tak jsme se dali do řeči. Byli to sousedi. Samozřejmě Němečtí sousedi, ale chystali se podniknout to samé další den. Zbývali jin jen 3 dny do odletu z
Pomalu jsme tedy opustili náš vysněný cíl cesty a jeli za dalším dobrodružstvím. Věděli jsme, že chceme navštívit Addo elephant national park. Hledali jsme ale, kdy bychom mohli naši cestu přerušit a přenocovat s tím, že něco uvidíme. Nechali jsme spíše osudu a tak jsme jeli téměř do setmění.
Téměř 4 hodiny jsme jeli oblastí zvanou Garden route, cesta po pobřeží lemovaná úžasnými kaňony a kopci pokryté subtropickou vegetací.
Večer nás ale zastihl déšť a stéle zesiloval. Začalo se stmívat a my stále nevěděli kde přespíme. Na jednom sjezdu jsme zahledli ukazatel na nejvyšší most ze kterého se skáče Jump a zároveň i reklama na ubytováni. Přijeli jsme tedy před malý hotel, kde jsme zastihli odcházejícího správce. Bylo vidět, že pospíchá, na ceně jsme se nedohodli (500R) a tak nám řekl at sjedem kus dále, že je tam backpacker.
Jeli jsme tedy asi 1 km skoro bych řekl junglí, vše ale bylo umocněno tmou a silným deštěm až jsme dorazili na dřevěnou chatu na kůlech. Z oken terasy bylo vidět, že se svítí a tak jsme se šli zeptat na pokoj.
Vešel jsem do domu, ve kterém byl velký vestibul a ve kterém seděl nějaký chlápek. Když jsme se zeptal zda je volný pokoj, začal se smát a říkal jasně jen pojďte dál všechny pokoje jsou volné jen dva, v jednom bydlel on a v druhém někdo, koho jsme neviděli. Když jsem se zeptal, kolik na noc odpověděl že 200R, ale že není majitel, ten možná přijede ráno tak ať necháme peníze ráno na stole a vše bude OK. Trochu mi to přišlo jako v pohádce , pokoje připravené ustlané, no nanosili jsme batohy, udělat něco k jídlu a šli jsme spát.
