Jdi na obsah Jdi na menu

cesta plná úsměvů Kambodža

25. 1. 2014

Z domova odjíždíme v 16:30

V sobotu v 19:30 odlet Britisch do Londýna v pohodě.

V Londýne jsme skočili na minibus "Hotel hopo H8" který rozváží po hotelech.

Namyšleny anglán za volantem Eura nebere snob jeden a tak musíme za naprosto šíleny kurz s ještě šíleným commission měnit bankovky s anglickou královnou.   Máme rezervovaný hotel Easy hotel bez snídaně.

 

26.1.2014

 

Ráno odjíždíme v 8:30 máme být nejpozději 30min před odletem v letadle, takže máme docela dost času. Recepční nám objednala taxi za 7pounds což bylo levnější než včerejší bus (9pounds) Taxi nám zastavil před 3. terminálem.

  

Mezi terminály se přejíždí autobusy nebo metrem a nás poslali při odbaveni v Praze  na 3. terminál, kde k našemu zděšeni nám oznámili ze nic takového od tud neletí (moc děkujeme Prague airport za help) a že musíme rychle na terminál 5. V tu dobu to bylo 60min do odletu a my museli běžet na metro. Cesta trvala cca 15 min i s dojitím k odbaveni a tam nás šokovali po druhé, když nám řekli to samé, a abychom se šli zeptat k přepážce letecké společnosti, že z tohoto terminálu nic neletí. Ten nám řekl ze musíme na terminál 4 a že neví zda to stihneme. A aby to nestačilo tak nám při posledním odbaveni kdy nám zbývalo do odletu 20min, vyndali kompletně obsah celého batohu.

Po kontrole jsme zdárně vyběhli směr letadlo, které bylo úplně ze všech nejdále cca 500m, a na display psali ze je již nástup ukončen. Tak ze jsme sprintovali a zkusili jsme štěstí.

No - co Vám budeme povídat jsme již 200 km severně nad Bangkokem a  jdeme do národního parku. V loni bágli, letos zatím blbé info o terminálech dobrý začátek.

 

27.1.2014

 

Po mezipřistání v Mombayi kde indická mentalita nezklamala odlétáme v 1:55 do Bangkoku. Seznámili jsme se s dvěma Čechy, kteří jedou na Krabi také sami a v letadle začali přemýšlet, že pojedou s námi první den podívat se do NP.

Nakonec se nám na letišti v BK ztratili a tak se asi drželi původního plánu.

Peníze jsme vyměnili u batohu v kurzu 44 za 1 EUR V Bangkoku nás chtěl natáhnout taxikář chtěl po nás 1000Bht, a nebo, že nás odveze na sever za 7500. Říkal, že na bus terminálu je milion lidi a že tam o víkendu vybuchla bomba. To nás dostalo a tak jsme z taxíku vystoupili a už jsme mu ani neshledanou neřekli, -  podvodník.  Tak jsme si řekli, že když máme tu zkušenost s metrem v Londýně, proč to nezkusit v 12milionovem Bangkoku. Upozorňujme, že jsme trefili do centra na hlavni bus terminál hned na poprvé a to I s přestupy. Skočili jsme na tourist info a tam nám cestu popsala - na konečnou modrou line (45Bht/os I dítě) metrem a pak na konečnou zelenou line metrem (30bht), a pak jsme si chytili TukTuka za 80bht, který nás odvezl asi 1km k terminálu. Cesta do Pak Chong nás vyšla na 409 bht dohromady. V autobuse jsme vytuhli a neměli jsme silu se jít zeptat kdy vystupujeme bylo nám to jedno ze přejdeme tak jsme byli ospalí, pořad se zavírali oči. Nakonec jsme jeli cca 3hod.

Lenka s Domčou zůstali na zastávce v naprosto bláznivé rušné silnici a já se sel podívat do ještě bláznivějšího města po hotelu. Silnice se nedá přejit přestože se jezdí po levé straně musíme se dívat I doprava. Auta I motorky za doprovodného troubeni klidně vjedou do protisměru a chodec nemá přednost! Nakonec jsem se vrátil s nepořízenou a Lenka mi ukázala, že je asi 50m reklama na hotel. Tomu říkám pech…  Dohodli jsme tam cenu 560Bht s klimoškou.

 

28. 1. 2014

 

Počasí okolo 30C, dusno a jasno a vlastně takové normální lednové počasí, nic nám tu nechybí sníh nepadá sjezdovky nepremavaj, ale plaze jsou prý otevřené. Máme již domluveny minibus na zítra a  odjedeme do Kambodže.

Dnes ráno hotelová snídaně Lenka s Domčou americky styl (poserové) já klasickou lidovku s feferonky no jsem zvědav, jak můj experiment dopadne, ale pálí mě zatím jen pusa.

Odjíždíme do NP Khao Yai kde by měli byt divocí sloni a zoborožci. Park je v seznamu UNESCO, tak se opravdu těšíme.

Z hotelu vycházíme něco po 9hod máme tedy hodinu zpožděni, ale víme, že autobusy do NP jezdí každou půl hodinu. Autobus staví, nebo spíše ceká, protože je to base bus station a my nastupujeme do spíše nakládku než busu.

Více než bus je to naklaďák, nasedáme na korbu. Strany jsou zakryty okny s hliníkovými rámy a střecha je uvnitř pokryta nerezovým plechem. Působí dojmem zrcadla, ze kterého jsou zavěšeny větráky. Nasedáme mezi prvními pasažéry a spíše než že by se busy drželi jízdního řádu, myslíme si, že čekáme, až se bus zaplní. Lide přicházeli s různými náklady (pytle kukuřice, manga) a ukládaly je mezi lavice uprostřed korby. Odjíždíme něco málo před 10hod a k severní bráně NP přijíždíme před 11hod. Řidiči dáváme 80 bht.

Na bráně v pokladně chce rangerka 1000bht, 400 dospělý a dítě 200bht.

Ptali jsme se po nějaké mapě tak nám docela suše oznámila, že musíme jít 14km tímto směrem až dojdeme k centru parku kde jsou hlavni informace. Moc jsme nechtěli věřit kolik, že máme ujit km tak jsme se znovu zeptali a ochotně nám vyspelovala číslovku 14 jako 1 a 4. Můžeme použít taxi, pokud nějaký bude ale než jsme se s Lenkou stačili vůbec vzpamatovat a domluvit tak troubil černý pickup a měli jsme si naskočit na korbu. Pro Domču neuvěřitelný zážitek, no ale pro nás to byl také.

Jeli jsme hustou džungli upravenou asfaltkou téměř celou dobu do kopce a míjeli jsme varující nápisy (pozor sloni krizi cestu, nebo pozor kobry krizi cestu) nic povzbudivého.

Po asi 20 minutové jízdě stavíme na parkovišti u centra parku a z auta vylézá cela thajská rodina, děda a babi a mladí se dvěma dětmi. Peníze od nás nechtěli tak jsme si alespoň na památku zvěčnili na foťák.

V informačním centru nám dali malou mapu a podle ní jsme se měli orientovat. Hodně destinaci bylo ale na taxíky, a I s pochybnou příležitosti něco vidět. Rozhodli jsme se tedy, že obejdeme nejdříve pěší stezku tropickým pralesem k vodopádům a pak se uvidí. Lenka začal trochu stávkovat, že nemáme návleky proti kobrám (viděla je totiž u par jedinců zoufalců). Když jsme se po chvilce dohodli, že hadi, jsou plachá zvířata, rozhodli jsme se vyrazit. Stezka zacinala velmi pusobive zavesenym provazovym mostem pres reku.

Asi po hodine jsme v pralese zjistili, z jediné co před námi neuteklo, byly krásné stromy s liány, sloni hovna a 2 ptáci. Na konci stezky, která byla opět zakončena zavěšeným mostem nad vodou jsme zahlédli varana, který plaval směrem od nás.

Bylo rozhodnuto, byly téměř 3 hodiny a v Lonely planet píši, že poslední bus do Pek Chongu odjíždí od brány okolo 6hod. Čekala na dlouhá cesta zpět. Mohli jsme si ale vybrat taxi za 1000bht, a nebo pěšky a stopovat. At to tedy za to stoji jdeme na stopa. Asi po 1km nám zastavuje malý naklaďák s korbou a jedem zpět. Za branou jsme šli na místo, které nám řidič ukázal. Podél cesty stali stánky se vším možným a asi v polovině stal minivan, tak jsme se k němu rozběhli. Ptali jsme se staříka, který stal u busu a ten bez ohledu zpustil thajštinou jako by neviděl, že nerozumíme. Pořád jsem mu ukazoval na bus a hláskoval město kam chceme jet. Nic nezabralo, jen k jeho proslovu začal kroutit hlavou a rukama a pak ukázal na nějakou trhovkyni, která uměla anglicky. Řekla nám, že poslední bus odjel ve 3hod, a ať zůstaneme v hotelu, který nám ukazovala přes ulici. Naše bagly byly ale v Pek Chongu na hotelu. Nic nelenila a mávla na první auto a něco thajsky domlouvala. Ani ne za minutu jsme seděli opět na korbě auta a uháněli jsme po dálnici do našeho města.

Zastavili nám kousek od hotelu a mlady lidi si nás chtěli vyfotit. Na hotel jsme se dostali okolo 4 a oba jsme na 2hodky vytuhli.

Šli jsme na večeři na tržiště a mezi tím jsme potkali manažera hotelu, který nás ujišťuje, že zítra jedeme.

Na tržišti si dáváme meloun, mango durian, vařenou kukuřici a kuličky kukuřice smažené v testíčku.

Když se vracíme na hotel, u recepční si ujišťujeme, v kolik máme byt ready na odjezd. O ničem nevěděl tak zvedla telefon a někomu volala. Ujistila nás pak, že v 7hod máme byt zde. Dáváme sprchu a balíme věci.  Lenka vymysli plán "B" pro případ, že slib hotelového manažera neklapne. Pojedeme zpět do Bangkoku a odtud přímým spojem do Poipet. Necháme se překvapit ráno.

 

29. 1. 2014

 

Ráno budíček 5:50, já nezamouřil oka až tak okolo 5, čas semnou děla divy. Lenka I Domča v poho.

Do vestibulu před recepci přicházíme v 6:45 a hlídač hlásí nejdříve, že máme čas, že není 7hod. Pak ale vola, že minibus není, že musíme jet autobusem. Nevím, proč nás to nepřekvapilo. Prostě nikam nejedeme. Jdu tedy k terminálu, který je hned vedle hotelu. Dostáváme informace, že bus jede v 8:00 a jede do Khoratu asi 90min severně. Pak nám navrhovali, abychom jeli do Surinu, ale vůbec jsme nepochopili proč je to na druhou stranu.

Nic platíme 300bht ale bus v 8:00 nikde. Čas se z ničeho nic posunul na 8:30, ale to je v Asii asi normální.

Po 1 1/2 hod dojíždíme na autobusové nádraží a ptáme se na spoj do  Poipetu. Odvádí nás jeden z nádraží a ukazuje nástupiště 26, ze kterého ve 12hod pojede bus. Platíme 420bht.Pred hranici nás stevardka autobusu upozorňuje, že bude lepší zůstat v Thajskem Aranya Prathet. Město ležící na hranici. Před námi seděli starší Holanďane, za námi Němci a angláni. Nejdříve jsme chtěli vystoupit, ale pak zvítězil zdravý rozum a jeli jsme až k hranicím. Vůbec to tem Holanďanům nezávidím, ještě nějakých 5km.  Na hranice dorazíme v 5hod, a hned u hranice nás odchytli. Udělali jsme přesně, co jsme udělat nechtěli, no stalo nás vízum cca o 1000kc vice. V 6 jsme procházeli hranici a byla již tma, tak jme to stihli jen tak.

Odchytl nás jeden Thajec, který nám chtěl vše organizovat. úmorný, vždy když jsme si mysleli, že jsme se ho zbavili tak se najednou objevil a porad nabízel pomoc.

Hotel si nacházíme sami za 13$. Máme toho docela dost po celodenním putování autobusem a máme hlad. Jdeme směrem k hranici, viděl jsem tam docela vábivě vypadající pečené maso, ale jdeme pozdě, vše to snědli. Jdeme tedy po smogem dusivě zamořeném městě a hledáme nějakou restauraci. U rušné cesty si sedáme k dřevěným pěkně vyřezávaným stolům a obsluhuje nás kambodžská rodina. Dávám si Khmerské nudle s vepřovým masem, Lenka dává smaženou rýži se sausoges, Dominik si vybírá až podle toho co vidí na talíři u nás, vyhrává chuťové mé těstoviny. Když, ale dojídám moji porci, vylézá z talíře moucha tak ani nevím kolik jsem jich snědl. Platili jsme 7$, a mladému tak 15 letému dávám zpropitné 1$ za jeho opravdu laskavost a ochotu a je evidentně v sedmém nebi hází takové z provinilé oko na otce nebo šéfa. 

Jdeme do hotelu sprcha a v okolo 10 spíme.

 

30. 1. 2014

 

Budík v 5:50 odcházíme v 6:20 z hotelu od kut nás nabírají motorky. Dominik jede mezi řidičem a Lenkou a já mam výsostné právo jet sám za řidičem. Dojíždíme do ulice před bus terminál a dáváme každému po 1$. U stánku kupujeme listy za 20$ do Saint Rip odkud chceme jít na Angor. Asi 5 lidi kolem stánku zastavuji bus projíždějící kolem a ujišťují nás, že to je ten pravý. Nasedáme a odjíždíme zpět k hranicím tam se otáčíme a jedeme asi 300m kde zastavujeme. Lenka je z toho nervózni a začíná pochybovat o tom, že jedeme správným busem. Jdu se zeptat, ale nikdo nemluví anglicky až na jednoho, který říká, že to není autobus do Saint Raipu. Naštvaně vytahujeme batohy a jsme rozhodli se o 20 $ třeba I poprat, no vlastně nevěříme, že je dostaneme, ale nasraný jsme, bereme od řidiče tikety zpět a jdeme k prodejkyni. Cestou nás potká na motorce, který nás doprovází celou cestu, přestože nám říká, že dnes už bus nejede a že nám dá taxi.

 Využíváme tedy jeho angličtiny, aby bábě přeložil, že chceme peníze zpět.

Cestou ještě potkáváme jednoho z těch, co stal u baby, která nám prodala špatný lístky, Lenka ho poznala tak mu řekli, že nám prodal špatný lístky, asi jsme ho zaskočili, sklopil ocas a vypařil se.

 Ke stanku jsme dorazili jak velka voda a oba s Lenkou jsme na ni spustili "money back".baba začala lapat po dechu pak na někoho volala, nakonec prachy navalila.

Našeho průvodce jsme nyní odhodili jako papír, už ho nepotřebujeme a jdeme na terminál mezi autobusy, kde nás staví průvodci a oznamuje nám, že již lístky nejsou pro dnešek.

Tak toho, co jsme odhodili  jsme zase vzali zpět a využíváme jeho nabídky na taxi. Ještě smlouváme z původních 35$ jde na 30$, do auta nastupuje nějaká Kambodžanka a odjíždíme v 7:45.

Okolo 9:30 přijíždíme do Saint Raipu taxikář staví na kraji města vedle určitě již předem domluveného tuktuka. Hotel jsme měli již vybraný z Lonely planet a tak jsme mu nedali moc velký prostor k vyjednávaní,  prostě jsme si trvaly na svém i když nám tvrdili, že hotel bude obsazený, nedali jsme se. Hotel byl opravdu plný, ale my jsme mu zaplatili podekovali a zadní ubytovaní jsme od něj nechtěli.

Bagli jsme si mohli nechat na recepci hotelu I Dominika, který nakonec šel s námi hledat volny hotel. Trvalo to asi 5 min hned vlastně za rohem. Hotel za 20$ hned bereme na jednu noc, což se nám za nedlouho jeví jako nesmysl a říkáme na recepci, že budeme ještě jednu noc. 

Převlekli jsme se a šli hledat restauraci. Asi po 200m na nás vyběhli 2 mladé Kambodžanky s jídelními lístky v ruce a protože byly příjemné vešli jsme na terasu. Super volba, kterou jsme pak využili I večer. Do pečených žabiček jsem zatím odvahu nenasel tak uvidíme, zda někdy.

K Dominikovi se přidal po obědě tak 2 lety kluk, asi dítě majitele restaurace a začal si s ním I s námi povídat. Po chvíli nás oslovil mohutný , starší, prošedivěle zarostlý pan a začal si s námi povídat. Dal nám hodně užitečných rad kam se podívat a smál se, když jsme mu řekli, že zůstaneme 1-2 dny. Cely areál má cca 70x40km a s ohledem na Dominika nám doporučil, abychom jen na 1/2 dne vyrazili do Beng Mealea chrám pohlceny Jingly ala Indian Jones. Dozvěděli jsme se plno dobrých rad a pak nám vyprávěl, že tu žije 3-4 měsíce, provozuje tu několik anglických škol, původem z Melbourne.

Po obědě jdeme do města a napadá nás myšlenka odjet na chrám ještě dnes. Do 70km vzdáleného místa taxi 45$ a to usmlouváváme z původních 55. Milý taxikář se snažil celou dobu mluvit anglicky a byl hodně příjemný (taky aby ne za ty prachy). Samotné vstupné 5$ za osobu dítě do 12let zdarma. Vešli jsme do chrámu a vše co jsme o tomto místě slyšeli a četli, bylo úplně nic proti tomu, co jsme mohli vidět. Dominik úplně nadšeny a probíhal a prolézal po chrámu skoro 1 1/2 hod.

Odjíždíme z místa v 4:30 a projíždíme domorodými vesnicemi. Lenka se neudrží a vše si dokumentuje včetně malého chrámu, kde žijí mnichové. Mohli jsme si nafotit pomalované zdi znázorňující nebe a peklo.

Do města přijíždíme okolo 5:30 již po západu slunce. Dominik cestou usnul, tak ho přenáším do postele a ptám se, zda půjde na večeři s námi. Nemá na ni pomýšlení jen na spaní, tak zamykáme, necháváme jeden telefon a odcházíme na večeři a do města do nočního trhu. Připadáme si jako na Bali nebo v Italii, prostě toto místo nemá z Kambodžou nic společného. Developerské aktivity tu prostě změnili tvar nevídaným způsobem, ale taková je bohužel doba. Jdeme spát okolo 9:30.

 

31. 1. 2014

 

Ráno se probouzíme něco málo po 7hod. Jdeme na snídani já omeletu s medem, Lenka s Domčou toust s marmeládou, čaj a kafé.

Okolo 9:30 odcházíme směr město ulovit tuktuka. První nás chytá s cenou 20$ tak atakuji s 5$, asi jsem tak zaskočil, že přestal mluvit I anglicky. O kousek dal, chytáme dalšího a zkoušíme 13$, neusmlouvali jsme jeho nabídku 15$ a tak odjíždíme. Jedem cca 30min a přijíždíme k hlavnímu vchodu kde platíme Lenka a Já po 20$, dítě do 12 free. Vstupujeme tedy do prostoru s božskými chrámy. Zastavujeme před prvním chrámem Angor Watt největší náboženskou stavbou světa a vystupujeme z tuk tuku a nás řidič nám dává 2hod a ukazuje nám místo mezi stovky tuktuku, kde bude cekat. Vůbec nevíme, jak ho najdeme a naivně si myslíme ze zde strávíme tak 1hod.

Přecházíme po mostě obrovsky vodní kanál, který ohraničuje cely chrám do čtverce a vcházíme do brány která je u uprostřed mohutné hradby a otevírá se nám pohled na cely chrám, který známe jen z fotek a jen jeho veze. Od hradeb k chrámu procházíme jakousi zahradou vyschlé trávy a samozřejmě mraky trhovců nabízející od obrazu, pres hudební nástroje až po vyřezávané hlavy králů/bohu. Vstupujme do vnitra chrámu a neumíme si vysvětlit, jak před 900lety dokázali něco takového postavit. Na stěnách chodeb jsou vytesané různé výjevy z té doby, bohové.

Dále vcházíme do míst, kde byly obrovské bazény a uprostřed obrovská fronta lidi cekající na schody vedoucí k věžím. To vzdáváme a nejdeme tam. Zjišťujme ze jsme již 1 1/2 a stále je na co se dívat.

Po dvou hodinách se vracíme zpět s obavou, jak budeme našeho řidiče hledat, ale jak jsme přešli most vodního přikopu řidič si nás chytá a můžeme jed na další chrám. Jeho vytrvalost a obětavost  nás udivuje, co vše udělá pro pouhých 15$!!!

Odjíždíme k dalšímu chrámu Ta Prohm, prostředí typické pro Tomb Raider a I Indiana Jonesem.

Staleté stromy a jejich kořeny udělali s tímto místem opravdové divy, ale bohužel se místo nevyhnulo rekonstrukci, pravděpodobně by dopadlo velice podobně jako chrám Beng Mealea, který jsme navštívili včera. Takže trochu celkový dojem z tohoto místa kazili pravé jeřábi a bagr a plno dělníku.

Zde trávíme cca 1hod a opět si nás náš řidič všimne drive než my jeho.

Odjíždíme dále do chrámového komplexu Angor Thom do kterého vjíždíme západní branou, kde nás úplně uchvátí tajemny chrám Bayon který na nás shlížel svými 216 tvářemi.

Dominik ale již odmítá odejít a zůstává s našim řidičem tuktuku na parkovišti.

Lenku naprosto chrám Bayon pohltil svoji majestátností. Po tomto přecházíme na terasu slonu, Tep Pranam, chrám Phimeanakas a po asi 1 1/2 přicházíme zpět k tuktuku. Dominik si s řidičem docela dobře rozumí a děla si zde I kamaráda u dalšího tuktuku, který si krátí dobu cekaným na svého pana výrobou rybářské sítě. Umel skvěle anglicky a tak nám řekl plno zajímavých informaci o historii.

Žádáme ještě našeho řidiče, aby nás zavezl na chrám Phnom Bakkeng, který se objevuje ve filmu Tomb Taider. Přicházíme okolo 4 hod a kromě toho se sem po nás začali valit hromady lidi podívat se na západ slunce, tak tu k viděni až tak moc není. Chrám je na kopci a tak je moznost se rozhlédnout po okolí.

Pokud tady někdo chce vidět západ slunce tak přijít na toto místo déle jak ve 4hod to musí být očistec. Fronta až dolu cca 500m. Pod chrámem jsou rangeři, kteří kontroluji lístky a poušti postupně davy lidi na horu. Nemyslím si, že všichni měli šanci západ vidět.

 Na hoře sedí mnoho lidi, kteří přišli ještě před námi a cekají. My odcházíme a jdeme si koupi mango, ananas a horkou kukuřici. Platíme 2$. Odjíždíme zpět k našemu hotelu.

Vracíme se okolo restaurace, kde nás opět odchytává mlada holka, neuvěřitelné temperamentní, dokáže se smát cely den od rána do noci. Dominik si chytá jídelní lístek, kterým Kambodžanka láka lidi a pokouší se o to samé. Je obrovská atrakce a nemá úspěch nikdo jeho šlechetnou nabídku nepřijímá. Dominik naprosto překvapil, necekali jsme, že to zvládne tak dlouhou cestu a ještě mu zbývá tolik sil. Za odměnu slibujeme zmrzku, ale nejdříve převleknout a sprchu na pokoji a pak odcházíme na večeři k naší slečně, Dominik si objednává po snědení první porce hranolek další porci hranolek, Lenka opice si dává to samé co já včera pečeny ananas a kuřecím masem a rýží a já zkouším jarní závitky s kuřecím. Banánový, kokosový koktejl a colu. Platíme 10$ I s tipem.

Dominik flirtuje s naší slečnou naháněčkou, která porad oplývá energii, až se nechce věřit, že tu je již od rána a vlastně každý den.

Pak odcházíme koupit lístky na další cestu. V plánu je Phnom Penh hlavní město, kde chceme vidět nedávnou historii připomínající naší před r. 89, ale mnohem krvavější a pak k moři do města Sihanoukvile. Zjišťujeme si vše potřebné a vymýšlíme plán, protože padá nabídka jet I nejdříve k moři a pak do Phnom Penhu, protože z něj pak budeme cestovat do Bangkoku. Nakonec volíme zůstat v Phnom Penhu, ale bus v 8:30 je již plny a další až v 12:30, tak znovu zvažujeme moznosti a nakonec volíme bus 12:30. Asi nám to trochu zkomplikuje cestu, ale moc na výběr nemáme.

Jdeme spát okolo 11h. já ještě surfuju do 12:30 a zjišťuji ubytování a alternativy. Good night Seim Reap.

 

1. 2. 2014

 

Ráno nikam nespěcháme a budík křičí před 8hod, abychom stihli snídani, která je tu do 9h.

Dominik opice omeletu jako já včera s medem a s limetkou, Lenka si nechává zalit své přivezené kafé a dává toust s vajíčkem a já toust s vajíčkem. Odbíhám do potravin koupit juce mango za 2$  V 10h odcházíme do města kupit si nějaký suvenýr z místa. Smlouváme jak se da, ale myslím, že jsme mohli byt úspěšnější. Tlačí nás čas mezi 11:30 a 12:00 nás vyzvedává minibus který nás má odvézt na bus.

Dáváme ještě sprchu balíme bágly a jdeme cekat do vestibulu k recepci guest house. Zde na počítači si stahuji ještě nějaké dobré rady z netu, můžou se hodit.

Ve 12h. nás vyzvedává minivan a odváži k autobusu. Odjíždíme přesně na čas 12:30 ale asi po 1km cekáme na mistňáky do 13. h. Čeká nás 6hod cesty.

 Na polovině cesty zastavujeme na 25min break, a vystupujeme z busu přímo ke stánku, kde prodávají smažené kobylky a brouky. Na pohled nevypadají vůbec zle, ale přeci jen jsou to brouci. Jdeme do přilehlé restaurace na záchod a pro male občerstveni. Vracíme se zpět a stoupneme si vedle stánku s brouky. Lenka nemá ani pomýšlení, Dominik se toho štítí, možná že dokonce I boji.

Mistňáci mne začínají pobízet abych ochutnal a pak se rozhodnu zda koupím či ne. Natahuji tedy ruku po hromadě asi tak 2cm velkých kobylek a jeden z mistňáku mi ukazoval jak do toho. Hlavičkou do pusy a "krak". Udělal jsem to a bylo vidět chvíle očekávaní co na to řeknu. Nebylo to vůbec zle jako pražené oříšky. Ptám se na cenu a trhovkyně na mne vybaluje cenu 25000Rp za plechovku, kterou brouky nabírala. Ukázal jsem bankovkou 2000Rp, a tak malou hrstičku nasypala do pytlíku. Kupujeme ještě ananas a sušenky a pomalu se vracíme do busu. 

 Cestou přemlouvám Lenku a Dominika na malou ochutnávku hmyzu, ale ani jeden nezdili moje chutě. Nakonec Dominik přeci jen neodolal mému přemlouváni, že to chutná jako oříšky a bere si malý kousek v podobě zadní nožičky. Lenka nechápavé pozoruje a na Dominikovo obličeji je zprvu vidět vyraz, že dobré, ale jakmile se nožička rozpadla v jeho puse  zakřenil se a už jsem ho na další porci kobylky nepřesvědčil.

 Cesta se nakonec protahuje ze 6hod na 7 1/2 hod. a přijíždíme do Phnom Penhu okolo 7:30. Vystupujeme v zastrčené uličce, a jakmile jsme vystoupili, obsypali nás tuktukari nabízející nám cestu kamkoliv a samozřejmě ubytovaní ale za 15$.

Nechal jsem Lenku s Domčou před bus terminálem a sel jsem se porozhlédnout po nějakém ubytovaní, přestože jsme měli z Lonely planet najitý Sunday guest house. Po chvíli se ale vracím s nepořízenou a jdeme z boční ulice na hlavni třídu, kde si bereme tuktukare do námi vyhlídnutého guest housu. Chce po nás 5$ atakukujeme protinabídkou 2$ a obhajujeme ze je to jen kousek. Asi po 5minutach nás vyhazuje na rušné třidě číslo si již nepamatuji a odcházíme do guest housu, kde vře hudba, kulečníky a ubytovaní je ve společných místnostech. Ptáme se za barem majitele (běloch) a ten po chvilce přichází z nabídky double bed room za 25$. Ukazujeme mu lonely planet že pokoje by měli byt za 8-12$.  V tom ukazuje na nápis jeho podniku, nebyl Sunday guest house ale sundance guest house. Vycházíme tedy zpět na ulici a volají na nás 2 Francouzi, zda nechceme pomoc. Říkáme jim tedy, co bylo a tak nám ukazuji jimi ověřeného tuktukare, který nás za 4$ chce odvézt do správného guesthouse, nenecháváme cenu jen tak a nakonec jedeme za 3$.

Přijíždíme do guest house a náš tutktukař nám nabízí, že nás proveze městem a do muzea mučeni rudých Khmeru za 6$ a ze tu bude v 8 ráno. Ubytováváme se za 12$ s klimoškou, tak jak jsme doufali. Hned jsme si dohodli bus na druhy den na 12:30 do Sihanoukvile. Odhodili jsme bágly do pokoje a šli prozkoumat okolí a nějakou restauraci. Bylo dost pozdě po 9hod a tak většina zavírala, až jsme narazili na Japonskou kde jsme si z vybraných mořských plodu a zeleniny uvařili polévku. Obíhal kolem nás zřejmě majitel podniku, a pomáhal nám vybírat ingredience (krabi maso, rybí maso, několik druhu hub, několik druhu zeleniny, rýžové nudle). Ingredience byli rozděleni podle cen od 800Rp po 3000Rp. Nejlevnější byly houby, saláty a nejdražší bylo krabi maso.

 Do středu stolu položil plynový vařič, položil na na něj hrnec s vodou. Mezitím jsme s plnými tácy všemožných ingredienci přišli ke stolu a vše se do vroucí vody naházelo, včetně normálního a ochuceného česneku. Po asi 2 minutách jsme mohli servírovat do připravených misek. Dominik jedl pouze kukuřici s nudlemi a my ten zbytek. Polévka výborná a byli jsme všichni nacpaný k prasknuti, čemuž bych nikdy nevěřil. Nás hostitel se smál, a říkal, ze z Evropany má vždy stejné zkušenosti. Jsme to ale barbaři...

Platili jsme za vše 8$ včetně coly, piva a energetického nápoje, který si Lenka nevědomky otevřela.

Spát jsme šli okolo 10:30.

 

2. 2. 2014

 

Budík mam nastaveny na 6:30. Četl jsem v guesthouse, že každý den od 7hod promítají film z řádění rudých Khmerů. Asi v neděli mají Off, protože kromě dvou anglánu, kteří si také přivstali a snídali v recepci zde nikdo nebyl. Šel jsem se projit po městě a pečlivě jsem si zarýval zachytne body křižovatek do paměti, abych nasel cestu zpět. Téměř všechny ulice jsou značeny číslicemi, my bydleli na 143rd ale směs ulici a uliček dělalo město jedním velkým bludištěm.

V 7:30 jsem vzbudil zbytek, abychom nezameškali našeho domluveného tutktuka. V recepci se dozvídám, že do muzea se dá dostat sdíleným taxíkem za 4$ a za 6$ ještě navíc k tomu kill place kam jsme ale jet nechtěli.

Tuktuk byl na místě opravdu na čas a tak zkoušíme usmlouvat ještě cenu, ale tentokrát nám ho bylo lito hlavně Lence, když odpověděl, že dohoda byla již ze včerejška a že tu cekal. Přistoupili jsme tedy a jeli jsme. Zastavuje asi po 5min jízdy a jsme před vchodem. Platíme Lenka a já po 2$ Dominik opět free.

 

 

Odjíždíme z místa po 2 hod, a jedeme okolo olympijského města tak klepu tuktukaři na rameno, aby to s námi objel do kola, abychom viděli, kam možná pojedeme koukat na Nicolase :).

Přijíždíme k hotelu a tuktukař chce 8$ dolaru za objížďku okolo olympijského místa. Dali jsme mu 7$ a mel dnes vyděláno.